Kompletní fotogalerii najdete v sekci fotogalerie/Ski alpy - Kitzbühelské Alpy 5.3. - 7.3. 2004 (do nového okna).

Termín: 5.-7.3. 2004
Spolubojovníci: Aleš Krumphanzl, Jan Tomandl, Tomáš Zahradník

...jednoho krásného úterního podvečeru, kdy se jako obvykle scházíme na volejbal, se dávám do řeči se spoluhráčem Tomášem a zjišťuji, že s kolegy z práce plánují skialpovou akci. "Tak při tom určitě nesmím chybět" říkám si a zjišťuji podrobnosti.
Původní plán byl takový, že se pojede vlakmo do Malé Fatry. Nakonec, po obavách z množství sněhu, se cíl akce mění na Rakouské Kitzbühelské Alpy, oblast Neue Bamberger hütte.

 

Den první (pátek 5.3.2004)

Přesně v 01:30 se u mě stavuje Tomáš s vypůjčeným firemním autem. Nakládáme moje lyže a odjíždíme dále vyzvednout Honzu a Aleše. Vše proběhlo bez problémů. V dobré náladě a natěšení vyrážíme.
Jedeme po dálnici a v dobrý čas, takže je cesta, až na jednu cca 40-ti minutovou frontu na dálnici, bez problémů.
Kolem 7:15-ti dorážíme na parkoviště u Gasthofu Wegscheid (1148 m.n.m.). Zde přebalujeme věci a necháváme náš wagen. Přesně v osm hodin vyrážíme směr Neue Bamberkhütte. Cesta nádherně stoupá, svítíčko sluní:) a na okolní přírodě je poznat, jak nabíráme výšku. Již v prvních stoupáních poznávám, že moje pásy jsou opravdu užší, než by měly být... Nadávám, ale pomalu stoupám. Tomáš mě uklidňuje slovy: "...tak Tvoji trpělivost bych chtěl mít..." Kupodivu mi to pomáhá:)
Po cca 3 hodinách stoupání přicházíme k Bamberk hütte (1756 m.n.m.). Zde Honza domlouvá ubytování a po zabrání si čtyř postelí a přebalení věcí rychle vyrážíme vstříc prvním vrcholkům...
Jako první byl vybrán Schafsiedel (2447 m.n.m.). Krásné okolí, sluníčko, spousta sněhu... Prostě nádhera!. Pěkně jako husy za sebou stoupáme prošláplou stopou k vrcholku. Cca půl hoďky pod vrškem to Tomáš vzdává a odpojuje se. My pokračujeme. Konečně dorážíme na vrchol (2247 m.n.m). Nezbytné vrcholové foto a samozřejmě se kocháme výhledy. To prostě stojí za to!.
Po krátké pauze sjíždíme zpátky. Sníh je krásnej, prachovej a hlubokej. Časem nabíráme Tomáše a společně sjíždíme. Po cestě dávám klukům školení o jízdě v hlubokém sněhu (1, 2, 3). Využívám svého foťáku a natáčím kluky na videosekvenci (.avi, 1,2MB) v pořadí Honza, Tomáš, Aleš.
Máme dost času, takže nám zkušený Aleš předvádí lavinové testy.
Následují další krásné sjezdy. Ke vší smůle mi však v jednom skákaném obloučku praská pata vázání. Jsem z toho pěkně votrávenej, ale snad se to nějak spraví... S volnou patou dojíždíme na chatu. Kluci si obědnávají polopenzi (jsme členy OEAV, takže máme vše za poloviční ceny). Já (sociální případ) večeřím z vlastních zásob na pokoji. Má to i své výhody, protože jsem se dal do řeči se spoluspícími. Byla to skupinka mladých lidí z Leipzigu. Po véče v cca půl osmé jdeme všichni utahaní spát...

 

Den druhý (sobota 6.3.2004)
Tristkopf (2361 m), sedlo Naderjoch, Kröndlhorn (2444 m)

Ráno vstáváme v sedm. Kluci jdou na snídani a já pojídám ze svých zásob. Vyrážíme kolem osmé. Opět bude krásný den, i když už není tak jasno jako včera. Cesta je jasná: Tristkopf a přes sedlo Naderjoch na Kröndlhorn.
Ráno jsem ještě opravil rozbité vázání popruhem od batohu. ...snad to bude držet!
Výstup na Tristkopf je krásný. Občas máme problémy v otočkách, ale dá se to zvládnout. Akorát pohled na nás musí být asi "nádherný":) Závěrečný stoupák k vrcholku je prudší a já opět nadávám na úzké pásy. Takže rychle do malého sedýlka, sundat lyže a hurrá k vrcholovému kříži (2361 m). Tady krátce svačíme a Aleš nás zapisuje do vrcholové knihy. Samozřejmě se kocháme výhledy...
Po krátkém odpočinku sundáváme pásy, já šněruju vázání a vydáváme se na sjezdík. Při sjezdu potkáváme sněžničáře, kteří se drápou hore. Předvádíme jim, jak za to češi umí vzít a já hážu pravou, nefalšovanou českou hubu do rakouskýho sněhu:) Aleš mě v tom nechtěl nechat, tak připravuje akční scénu, kdy se řítí přímo na skalku a v poslední chvíli uhýbá. Z pozdějšího vysvětlení se dovídám, že to bylo doopravdy:) Nutno však na naši obranu říci, že sníh už nebyl nejlehčí. Pralo do nej sluníčko, takže byl vlhkej a těžkej!
Dojíždíme do sedla, nasazujeme pásy a jdeme vstříc dalšímu vrcholku - Kröndlhorn. Cesta je v pohodě. Až na vršek se však s lyžema nedá, takže je sundáváme a jdeme pěšky. Podle Aleše pohodový výstup, ale já musím říct, že jsem byl lehce vybobkovanej :( No, posuďte samy. Ani se mi nechtělo přemýšlet, jak půjdem zpátky...
Dolézáme do malého sedýlka (zde Tomáš zůstává) a odsud už jen kousek po hřebínku. Jsme tam! (Kröndlhorn 2444 m).
Sestup, z kterého jsem měl strach byl v pohodě.
Následuje nádherný a dlouhý sjezd. Bohužel jsem v jednom zvolil špatnou trasu a zachytávám lyží o skovanou skálu. Lyže mi zůstává za ní, vázání vypíná a naštěstí se utrh i jistící řemínek, takže se mi (kromě pádu) nic nestalo. Vracím se, hledám lyži. Lyže je OK, takže již bez větších problémů dojíždíme krásným terénem až na chatu.
Tady následuje obvyklé: umýt, najíst, napít a do spacáků... Já s Honzou ještě asi hoďku hrajeme karty s přáteli z Lipska a pak se snažím tahat rozumy o lavinách a lezení z Aleše. Honza dopisuje deník a Tomáš sladce chrní. Asi v deset usínáme...

 

Den třetí (neděle 7.3.2004)
kaplička v sedle Salzachjoch (1983 m), sestup k autu

Stáváme opět v sedm. Snídáme a balíme věci. Je ošklivo, mlha a lehce sněží. Měníme plán. Vyrazíme jen ke kapličce v sedle Salzachjoch, zpátky, vzít bágly a sestoupit k autu.
Cesta do sedla je nepříjemná, protože není nic vidět. Najednou se nám Aleš ztratil. Koukáme a propadl se do 2 metry hluboké jámy. Fakt není vůbec nic vidět, nedá se ani rozeznat, kde je sníh a co už je jen mlha... Půjčuji Honzovi baterky do GPSky a jdeme podle ní.
Bezpečně přicházíme ke kapličce (1983 m). Pohled na omrzlou zvoničku je nádherný! Po krátké sváče jdeme stejnou cestou zpátky na chatu.
Platíme útratu, bereme bágly a jdeme na sestup k autu. Zpátky však jdeme jinou cestou. Tato vede od chaty nahoru k jezeru Unterer Wildalmsee. Cestou opět nic nevidíme a jen odhadujeme, kudy asi. Po čase nacházíme stopy naším směrem a vydáváme se po nich. Sundáváme pásy a připravujeme se na sjezd. Z počátku je sjezd na pohodu, ale časem se svah zprudčuje:) S narůstajícím sklonem mě to začíná víc a víc bavit:))) Je to prostě úžasný! Místy i do pasu prašan a my s báglama:) Prostě nádhera!. Házíme spoustu ukázkových tlam a (aspoň já) si to užívám... Po čase se napojujeme na naši páteční výstupovou trasu a po ní dojíždíme na parkoviště k našemu kočáru.
Následuje závěrečné foto a asi v jednu odjíždíme domů...

Myslím, že to byla velmi povedená akce a děkuji tímto klukům za bezva partu a za to, že mě vzali sebou!

Pro porovnání si můžete přečíst, jak to viděl Honza a Aleš.

Aleši, Honzo Tomáši a hory, DĚKUJI!


Na závěr mi ještě dovolte, abych tuto akci věnoval mému dobrému kamarádovi, lezci a mému učiteli lezení Tomáši Panákovi, který v únoru 2004 tragicky zemřel při autonehodě...

(Milan)